Cesty osudu jsou klikaté. Zbastlená ČZ 477, kterou jsem přivezla jako základ pro originální stavbu se vylíhla z vejce pouhé vize, přišel čas některé díly nalakovat. Zadání bylo takové, že většina dílů zůstane v původním laku, včetně rámu. Nádrž, řídítka a filtrbox přijdou Kennymu, aby je „prostě stříknul stříbřenkou a černou“ a moc se s tím nenamáhal. Není to na výstavu, ale na ježdění. Zadání bylo „per huba“, všechno v děsném frmolu, před Vánoci. Přesně tak, jak se zakázky zadávat nemají. Ani ty malé a soukromé.
Začátkem roku díly přišly od Kennyho zpátky a já málem omdlela. To nebyla stříbřenka, ale luxusní metalíza. Nádhera. Do mé představy stříbřenky to mělo daleko jako Jaguár k Trabantu. Ale já chtěla Trabanta. Netušila jsem jestli mám Kennyho uškrtit nebo pochválit. (o: Udělal to dokonale a udělal to jinak, než jsem chtěla a ještě ke všemu za to vlastně nemohl, protože zadání nikde neměl.
A jak to dopadlo? Přece skvěle! Motorka vypadá fantasticky. Znamenalo to sice přecejen zvednout příčku vizuálního zpracování, ale nejsem lítostivá ten nádherný lak opatinovat v lese a zároveň vypadá endurko luxusně.
A poučení? Když Kenny neví jak, udělá to líp, než jste chtěli… ((((o:
Lenka Toušková, Etovar.cz
