Kenny Amateur logistics – aneb jak převést prase přes půl Evropy

Tak jsem tu s dalším cestopisným článkem. Pojednává o cestě s prasetem naloženým v autě až do Francie, kde se našel nový adoptivní rodič…. Na podzimní motortechně v Brně jsem měl stánek kde jsem nabízel své lakýrnické práce, když tu najednou na mě někdo promluvil anglicky. Což o to, angličtina mi nedělá potíže, jen jsem byl zaskočen oslovením „Motokenny“. To je moje přezdívka na youtube.com. Z neznámého cizince se vyklubal starý „internetový známý“ se kterým jsem si dopisoval pár let zpátky ohledně jeho pětsetdvojky. Jmenuje se Dennis a je ze severní Francie. Pokecali jsme, pomohl jsem mu něco nakoupit, protože jak je známo cizinci v Čechách mají speciální přirážku (třeba sada lanek na 502ku za 2000kč). burza zkončila, u mě doma jsme udělali obchod s nějakými prospekty, vyměnili vizitky a hotovo.

 Za měsíc mi přišel mejl, že Dennis shání 501ku v krásném stavu s hodinama (první typ) aby doplnil „sbírku“ co má doma. Chvíli to trvalo, ale našel jsem mu opravdu nádhernou 501ku v Praze. Jel jsem ji osobně prohlédnout a nakonec jsem ji schválil.

Dennis mi poslal peníze a mě přistálo na hlavu starosti spojené s cestou. Sehnat parťáka na cestu, dodávku (vlek jsem vypustil), naplánovat trasu, pojištění atd atd… 4hodiny před odjezdem mi odpadla slíbená dodávka, takže panika s čím vůbec pojedeme… dokonce padla i ta verze, že pojedu sám a prase hodím do favorita (favorit v lůžkové úpravě uveze hravě 2 prasata – jedno uvnitř a druhé na střeše. vyzkoušeno) ale tato myšlenka byla zavržena tak rychle jak přišla. Nastalo obvolávání mého 300kontaktového seznamu a začínal jsem větou „ahoj, sháním dodávku na pujčení, najedu s ní 2500km a pojedu přes půl Evropy, vyrážím za 3 hodiny…“ Nečekaně me většina lidí poslala do..ehm…prostě nemohli, tak jsem šel na internet hledat dodávku. Zázrak. Nejmenovaná půjčovna z Bohunic mi zachránila celý plán. Za super cenu jsem dostal luxusní dodávku a mohlo se vyrazit. Než se vše podepsalo a zaplatilo, setmělo se a padla hrozná mlha. Z Brna jsme vyjížděli 26.11 2009 přesně v 19:04, tedy o 2 hodiny proti plánu, ale vyjížděli jsme. My, tím myslím sebe a kamaráda Ondru, který mi tuto cestu pomohl odřídit a celkově udržoval srandu i mě za volantem vzůru. Mimo to měl jako jediný úkol vytisknout mapy pro naši naplánovanou cestu. Na dálnici na Prahu jsme zjistili že jediná mapa kterou máme je mama Evropy 10x20cm v mém diáři. Věřte nebo ne, díky této mapě a ukazatelům jsme se dostali do cíle. Jediné zakufrování proběhlo překvapivě pri výjezdu z prahy.

V Praze proběhla již domluvená koupě, placení, papírování, nakládání a ve 22:53 jsme vyráželi směr Rozvadov. Tedy prvně na Karlovy vary, potom otočka a až potom na Rozvadov. Na hranici tankujeme plnou a 0:58 už řídí Ondra Německem směrem „Nůrzberg nebo jak“ ( v té malé mapě se to takhle blbě četlo) Během cesty jsme se každých 300-400km střídali, poslouchali donutila a klábosili o všem možném i nemožném. K mému štěstí začlo v Kolíně strašně pršet a z nudné cesty se stal o přežití. Naše vozítko poletovalo mezi kamiony jako kamzík vy výslužbě po horách, nakonec se sen o jízdě nonstop rozplynul a někdy okolo 7mé hodiny ranní jsme vytuhnuli někde v Německu na odpočívadle v restauraci. Po dobytí energie a snídani skoro za pětikilo, oba opět plni očekávání letíme po dálnici směr FRANCIE. Do města Lille dorážíme někdy v pravé poledne, překvapivě prší a na místní uličky již moje mapa Evropy nestačí. Víme jen adresu Dennise, je to nějaká Rue De Princesse…Ondra naštěstí umí perfektně francouzsky ale neumí za to vůbec navigovat, takže s obří dodávkou v miniaturních ulicích města páchám jeden dopravní přestupek za druhým… Nakonec už se hádáme i s Ondrem kde to vlastně sakra jsme, protože místo centra sjíždíme na obchvat, tak ho posílám se zeptat jedné staré paní a on najednou poskakuje jako malé dítě, ano je to za rohem. Čistou náhodou přijíždíme do cíle v pátek v 13:43. Jsme tu. UF….

 Naše patálie městem přežil naložený skútr i obrovská dodávka, jen my vypadáme jako chodící mrtvoly. Vítá nás Dennisova manželka, s tím že on se vrátí z Paříže až večer (psal mi mejl, ale už jsem byl na cestě) tak procházíme městem a snažíme se něco sníst. Večer nás Dennis ubytovává ve svém krásném domě, v každém pokoji je nějaký suvenýr z České repuliky, tu model skútru Čezeta, tu model T603 ale hlavně v kuchyni smaltovaná cedule ZLATOPRAMEN. Naproti v domě kde bydlíme se narodil francouzský prezident Charles De Gaulle- má v tom domě muzeum. Večer dáváme kulečník v blízké hospůdce a jdeme spát. Jen podotknu, že s Ondrou spíme na manželské posteli s jednou velkou peřinou.. chudák Ondra… já totiž hrozně řežu dříví….

Druhý den jsme vybalili skútr Dennis se nemohl vynadívat. I pro mne to byl krásný pohled. Denisova 502ka byla prý za komunistů někým (ne Čezetou) vyvezena spolu s dalšími 2ma do Lille nějakým českým překupníkem a zaparkovaná v zapadlé garáži skoro celou dobu až do minulého roku, kdy ji koupil Dennis. Má najeto okolo 15 000km, motor přede jako kotě a mimo štetko-laku je ve velmi pěkném stavu.

Já se hrozně chtěl podívat k moři, tak jsem poprosil Dennise a už se jelo do Calais. Zima jako v psírně, fujavica taková, že nedovedu popsat. A v té kose vidím moře plné surfařů. Jasně, že mají neopreny, ale každej kdo odchází už na pobřeží do auta tak se vyslíká a je krásně vidět růžové tělo ale obličej modrej jako pastelka…. uf… Fotíme, mrzneme a jedeme domů na večeři. Opět několika chodová večeře, krmí nás tu opravdu dobře. Večer s Ondrou jdeme do města sami s tím, že se podíváme po nějakých babách a zalezeme někam do knajpy. no…řekněmě, že na několik slečen se nám nedaří udělat dojem (moje motorkářská budna, ošoupané džíny jsou lehce opak načančanejch frantíků) tak to neřešíme a sedáme v celkem pěkné hospodě. Tam pijeme dokud můžeme a cestu zpět do domu našeho hostitele raději přejdu bez komentáře.

 Neděle, den odjezdu. Dospáváme kocovinu, já Dennisovi něco jawím na skútrech, odpočíváme a připravujeme se na dalekou cestu domů, do Brna. Kontroluju auto, gumy, olej, vodu, cédečko v radiu, super, vše ok. Na chvíli konečně přestalo pršet, jsme se projeli po městě, každý na jedné Čezetě. Řeknu Vám, parádní pocit, lidé koukají, mávájí a přemýšlejí co to vlastně jede. a hle, ouha, ČEZETA VYJELA DO SVĚTA.

 Krátké rozloučení s našimi skvělými hostiteli a než se nadějeme tak opět bloudíme, ale tentokráte cestou z města na dálnici. Během cesty domů se už nic zvláštního nepřihodilo, mimo zastavení dálniční policií v Německu, nic nám nepřišili takže pohoda.

 Ondra má známé nedaleko Kolína, tak jsme se tam vydali na zastávku, předání francouzského vína, byli jsme zato pohoštěni typickou Něměckou večeří, já si procvičil svoji dojče špráche. Ač na škole jsem mýval vždy 4ky z milosti tak jsme se domluvili i zasmáli:) no, třeba se nějak vyvíjím:)

Cestou se střídáme, opět lije jako z konve ale bez problémů do Brna přijíždíme v 9:15 pondělí 30.11. 2009. Byl to super výlet, plný zážitků, nejen spojených se skútry.

 Malá čísla:

  • spotřebovaná nafta: přes 300litrů
  •  Najeto: 2750 km
  •  celkem dní: 3 celé a 2 kousky:)
  • cestovní rychlost 130-140km/h
  • náklady na cestu: šílený (platil Dennis)
  •  počet zastavení policíí: 3x
  • Pokut: 0
  • Dopravních přestupků: no comment
  • Zakufrování:1x

ZÁŽITEK: …k NEZAPLACENÍ…


Comments

Jeden komentář: „Kenny Amateur logistics – aneb jak převést prase přes půl Evropy“

  1. Wonderful trip ! Wonderful scooter ! Wonderful men ! Wonderful friends ! Thanks

    Denis

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *