…aneb další výlet na západ..
Podařilo se mi dostat na školení od firmy De Beer – výrobce barev kterými lakuju. Jelo nás celkem devět z různých koutů naší vlasti malebné. Odjezd byl v neděli ráno v osm z Brna, přes Prahu a Něměcko( po cestě mi bylo řečeno, proč nemám spacák, bo spíme v parku a k večeři bude maso, klidně vysoká, ale musím si ji ulovit), K večeru dorazili do Lelystadu – tam jsme se setkali s ostatními členy školení, kteří jeli v dalších autech. Po ubytování a vybalení zbylejch řízků jsme vyrazili vedle na pořádnej kus flákoty. A opravdu, ten stejk byl vynikající, i pivo chutnalo jako pivo. A tak nějak jsme se seznámili kdo je kdo a já naštěstí nemusel spát v parku, ale dostal jsem místo v hotelu. „Ufff, hezky to začlo“, pomyslil jsem si když jsem místo listí Naturrparku na sebe hodil peřinu a šel spát.
Druhý den jsme přijeli do sídla De Beer (BTW – slaví tento rok 100leté výročí), tam si nás přebral Rudger – náš školící – neustále vtipkující a vysmátej clovíček. Postupně nám byly představeny řady 900, 3000 a spousta dalších novinek. Řešilo se to či ono a po teoretické části se přešlo na praxi.
Každej vyfasoval jeden blatník kterej byuž připravenej na plnič. Dostali jsme všichni též Atomobleky, masky, brejle, rukavice a obaly na boty, kteří nejmenovaní (Mr. Roventa) použili na závěr i jako slušivou čapku:-)
Za vedení Rudgera jsme pripravali plniče i barvy, tady jsme se už účastnili všichni, ovšem jako jediný oficiální mýchač barvy dostal funkci již zmiňovaný nejmenovaný a velice nenápadný Mr. Roventa.:-)
Stříkali jsme vodou ředitelnou perleť Ford (nepamatuju si číslo) u které jsme použili techniku wet on wet – tzn, že se plnič nechá odvětrat a stříkně barvou – nemůsí se tedy brousit. Jako bezbarvej lak jsme použili novinku z řady Tulip Line – ten lak je levnější než běžné od De Beera, ale povrch po nalakování 1.5 vrstvy byl víc než dostačující.
Na konci dne jsme každej měli krásnej zelenej blaťák, potom byla ještě drobná torie a už se jelo zpět na hotel a zase na večeři – tentokráte Japonská. Teda nevěřil bych, že někdy sním krevety a podobný zvěrstva , ba dokonce , že mi budou i chutnat.. Ale paráda. A protže slina byla veliká, po dobrém jídle následovala after party v královském apartmá u Mr. Adidase, kde se účastnili téměř všichni. Každý donesl láhev něčeho dobrého, zakoupené v nedalekém albertu. Postupem času některá vína začínala chutnat, já po saké z restaurace, přešel na Pivo. Popravdě nevím jak jsem se potom dostal na pokoj, zaregistroval jsem nějakého Němce co by prý rád spal, – což mu asi dost dobře nešlo, když jsem zpíval na balkóně. Hlavně že byla sranda
Ráno bylo horši, teorii jsem nějak protrpěl, všude cvrlikali ty zatracený bílý myšky, ale po příchodu do lakovny a prvním závanu barev jsem ožil a už bylo zase dobře. V praktické jsme cvičili rozstřik na blatnících a já si ještě zkusil barvu chamelon- masakr:-) Po obědě (polívku z nabídky tam snad měli pro nás, bo jsem tam neviděl ani jednoho domorodce co by ji obědval.) byla ještě prohlídka laboratoří kde se barvy vyrábějí, testují, kontrolují, měří a bůhvícoještě… Ale klobouk dolů, myslím, že jsme čuměli všichni..
A to už zazvonil zvonec a školení byl konec – Dostali jsme Certifikát, něco na památku, shnulo se vše co jsme za ty dva dny prošli, poslední společné foto před fabrikou, rozloučení s Rudgerem a jelo se do hotelu.
Večer byl naplánovanej výlet do Amsterdamu, bylo to co by tulipánem dohodil, tak proč se nepodívat. Tam se nás ujmul již všemi známý člověk s tím nejveselejším výrazem co znám – Suniel, taky školící od De Beera, který mimo jiné jezdí po naší vlasti a ukazuje co je nového. Pro změnu to byla indická restaurace – kombinace ostrých jídel a naprosto nepochopitelného rozhovoru Suniela a Mr. Roventy dostal celej večer grády, že jsem ještě nezažil. Věta: „To je jako puding z vejcí od dogy“ byla myslím hláška celého večera… bohužel, kdo nebyl, o hodně přišel a nepochopí. Proto jsem moc rád, že jsem byl, chápu a ještě teď se směju když si vzpomenu co všechno jsme tam zažili, za těch pár dní.Ještě jsme zašli do centra Cofee shopu a Red lights.. no jakože když budu mluvit za sebe tak to nebylo špatný, až na ty hrošice co se ke konci ani pořádně nevešly do výloh.. :-)
Účastníky zájezdu vyjmenovávat netřeba, myslím, že se na fotkách poznáme, kdybyste měli nějakou připomínku, tak do komentářů a kdo má, tak fotky ke mě na mejl moto.kenny@centrum.cz
Díky moc a zase jednou naviděnou!
Zdarec
Kenny
PS: přýpadné chibi, omluFte, už mi to dnes moc nemislý :-)
